Na webových stránkách projektu byla spuštěna elektronická databáze vojáků, kteří se během druhé světové války stali příslušníky německé branné moci a následně vstoupili do československé zahraniční armády. Jde o „živou“ databázi, která bude postupně doplňována o nové údaje a přílohy.
Více zde.
Přední odborně popularizační časopis Dějiny a současnost otiskl tematickou část, připravenou členy týmu Zdenko Maršálkem a Jiřím Neminářem ve spolupráci s kolegy ze zahraničí. Čtyři studie a rozhovor s pamětníkem přibližují téma projektu širší veřejnosti. http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2022/3/
Více zde.
Databáze zahrnuje osobní údaje a záznamy o vojenské službě více než tří tisíc mužů, kteří za druhé světové války sloužili v německé branné moci a následně v československé exilové armádě. Databáze je ve stručnější podobě zveřejněna na webových stránkách projektu a je postupně doplňována, mimo jiné o krátké životopisné medailonky a také skeny textů, publikovaných k dané osobě.
Členové výzkumného týmu připravili tematickou část březnového čísla odborně popularizačního časopisu Dějiny a současnost. Čtyři studie čtenářům postupně představují několik okruhů. Slezský historik Sebastian Rosenbaum krátce charakterizuje základní fakta s důrazem na slezskou perspektivu, rakouská historička Maria Fritsche popisuje pohled nacistické vojenské justice na dezertéry a dezerci obecně. Zdenko Maršálek se věnuje službě bývalých vojáků wehrmachtu v československé armádě v exilu, Jiří Neminář poukazuje na snahu důstojníků exilové československé armády napravit důsledky působení nacistické ideologie na mladé vojáky. Na závěr je zařazen rozhovor s Richardem Wadanim, československým a po válce rakouským občanem, předním aktivistou za rehabilitaci dezertérů z wehrmachtu v rakouské společnosti.
Sebastian Rosenbaum: Oběti, nebo kolaboranti? Nepohodlní vojáci třetí říše
Maria Fritsche: „Na frontě člověk zemřít může, ale jako dezertér musí!“ Dezertéři a přeběhlíci pohledem nacistické vojenské justice
Zdenko Maršálek: Převléknout uniformu. Bývalí vojáci wehrmachtu na „druhé straně barikády“
Jiří Neminář: Černé ovce. Příslušníci nacistických organizací a výchovná funkce československé armády
Jiří Neminář: „Mlčet a tvářit se, že se nic nestalo, je pohodlnější…“ Rozhovor s bývalým vojákem wehrmachtu i československé zahraniční armády Richardem Wadanim.
Odborný časopis Ethnicity vydávaný Ústavem filozofie a sociologie Filozofickým a sociologickým ústavem Lotyšské univerzity v Rize otiskl studii Zdenko Maršálka o problematice slezské identity za druhé světové války.
Více zde.
V cizí uniformě: Nucená služba v německém vojsku v Evropě. Srovnávací perspektiva
V pondělí 18. října 2021 Zdenko Maršálek a Jiří Neminář vystoupili na diskusním setkání v katovické pobočce Ústavu paměti národa (IPN), kde představili českou a německou verzi publikace vzniklé na základě mezinárodní konference v květnu 2019. V diskusním panelu byli přítomni polští odborníci. Projekt byl v Katovicích představen již potřetí, neboť téma se polského Slezska velice blízce dotýká, a setkává se proto s velkým zájmem.
Centralisticky koncipované národní příběhy ovládly v průběhu 20. století tvorbu kolektivních identit v prostoru středovýchodní Evropy takřka úplně. Požadavek plné loajality, vyžadovaný z jednotlivých center, ovšem pomíjel specifičnost regionálních identit. Zvláště výrazně lze tento faktor ilustrovat na příkladu Horního Slezska, rozděleného po první světové válce mezi tři státy – Německo, Polsko a Československo. Rychlé proměny hranic vedly ke konstantnímu střetu požadované loajality a pociťované regionální identity. V letech druhé světové války byli místní muži povolání do německého vojska, mnozí však přeběhli či padli do zajetí. Stali se vítaným a vydatným rekrutačním zdrojem pro polskou a československou exilovou armádu. Jejich význam byl však po válce zcela marginalizován, aby nebyl narušen obraz „bojujícího národa“, kdy většinu exilových armád měli tvořit etničtí Češi (Poláci), kteří do zahraničí uprchli z vlasteneckých důvodů. Teprve po roce 1989 se ve Slezsku pomalu utváří vlastní specifický obraz válečného prožitku, kdy služba ve třech různých armádách na obou stranách fronty tvoří jeho samozřejmou a nekonfliktní součást, v ostrém protikladu s vnímáním války z center.
Publikace je německou verzí kolektivní monografie, vydané v závěru roku 2020. Zatímco česká verze byla koncipována zvláště pro čtenáře z řad veřejnosti na Těšínsku a Hlučínsku, německá mutace je upravena s ohledem na mezinárodní odbornou veřejnost. Úpravy se týkaly především doprovodných textů a také řazení jednotlivých hlav. Zpřístupnění výstupů projektu na mezinárodním fóru je jedním z hlavních úkolů týmu. Vzhledem k podstatě celé problematiky je publikování v němčině ideálním řešením.
V září 2021 vyšla německá verze publikace vzniklé na základě mezinárodní konference v květnu 2019 v Hlučíně. Koncepce knihy byla mírně upravena s ohledem na mezinárodní čtenářskou obec.
Více zde.