Text analyzuje některé aspekty závěru druhé světové války v Jugoslávii z hlediska změny postoje spojenců ke stranám válčícím na jugoslávském území a možného náboru válečných zajatců pro jejich nasazení do bojů proti německé armádě. Zvláštní pozornost je věnována názorům některých představitelů československých exilových orgánů na obdobné problémy včetně otázky možného náboru nových vojáků do československé zahraniční armády, které mohly přidat na významu československé vojenské misi vyslané v červenci 1944 ke hlavnímu štábu Josipa Broze Tita, vedoucí osobnosti jugoslávských partyzánů a komunistů. Složité okolnosti a bezprostřední válečná situace však mnoho prostoru k realizaci hlavních úkolů československé misi neponechávaly. Článek vychází především z pramenů československé, jugoslávské a částečně britské provenience, nepočetných memoárových spisů a relevantní literatury.