Text analyzuje některé aspekty závěru druhé světové války v Jugoslávii z hlediska změny postoje spojenců ke stranám válčícím na jugoslávském území a možného náboru válečných zajatců pro jejich nasazení do bojů proti německé armádě. Zvláštní pozornost je věnována názorům některých představitelů československých exilových orgánů na obdobné problémy včetně otázky možného náboru nových vojáků do československé zahraniční armády, které mohly přidat na významu československé vojenské misi vyslané v červenci 1944 ke hlavnímu štábu Josipa Broze Tita, vedoucí osobnosti jugoslávských partyzánů a komunistů. Složité okolnosti a bezprostřední válečná situace však mnoho prostoru k realizaci hlavních úkolů československé misi neponechávaly. Článek vychází především z pramenů československé, jugoslávské a částečně britské provenience, nepočetných memoárových spisů a relevantní literatury.

V rámci přednáškového večera pořádaného pobočkou polského Ústavu paměti národa v Katovicích autor představil příspěvek, jehož písemnou formu publikoval časopis vydávaný zmíněnou pobočkou. Text představuje nucenou službu ve Wehrmachtu a následný vstup do československého vojska perspektivou regionu Hlučínska. Tématika je upravena pro polského posluchače a čtenáře, pro kterého jsou informace z Hlučínska, ležícího na polské hranici a současně historicky představujícího část Slezska, velmi zajímavé. Kromě válečných let se článek věnuje i poválečným osudům dotyčných a vnímání fenoménu ze strany místní společnosti i (a zvláště) státní moci.

Článek je upraveným přepisem vystoupení autora na přednáškovém večeru pořádaném pobočkou polského Ústavu národní paměti v Katovicích dne 7. listopadu 2019. Článek představuje téma služby bývalých příslušníků Wehrmachtu v československých jednotkách v letech druhé světové války s ohledem na polského čtenáře. Poskytuje mimo jiné základní srovnání s obdobným fenoménem v polském exilovém vojsku. Zatímco celkové počty vojáků obou armád i počty přijatých bývalých německých vojáků se lišily mnohonásobně, velmi zajímavé je, že procentuální poměr těchto vojáků v rámci celkových početních stavů byl takřka shodný: na konci války byl každý třetí voják československých i polských jednotek na Západě bývalým příslušníkem Wehrmachtu.