Databáze zahrnuje osobní údaje a záznamy o vojenské službě více než tří tisíc mužů, kteří za druhé světové války sloužili v německé branné moci a následně v československé exilové armádě. Databáze je ve stručnější podobě zveřejněna na webových stránkách projektu a je postupně doplňována, mimo jiné o krátké životopisné medailonky a také skeny textů, publikovaných k dané osobě.

Členové výzkumného týmu připravili tematickou část březnového čísla odborně popularizačního časopisu Dějiny a současnost. Čtyři studie čtenářům postupně představují několik okruhů. Slezský historik Sebastian Rosenbaum krátce charakterizuje základní fakta s důrazem na slezskou perspektivu, rakouská historička Maria Fritsche popisuje pohled nacistické vojenské justice na dezertéry a dezerci obecně. Zdenko Maršálek se věnuje službě bývalých vojáků wehrmachtu v československé armádě v exilu, Jiří Neminář poukazuje na snahu důstojníků exilové československé armády napravit důsledky působení nacistické ideologie na mladé vojáky. Na závěr je zařazen rozhovor s Richardem Wadanim, československým a po válce rakouským občanem, předním aktivistou za rehabilitaci dezertérů z wehrmachtu v rakouské společnosti.

Sebastian Rosenbaum: Oběti, nebo kolaboranti? Nepohodlní vojáci třetí říše

Maria Fritsche: „Na frontě člověk zemřít může, ale jako dezertér musí!“ Dezertéři a přeběhlíci pohledem nacistické vojenské justice

Zdenko Maršálek: Převléknout uniformu. Bývalí vojáci wehrmachtu na „druhé straně barikády“

Jiří Neminář: Černé ovce. Příslušníci nacistických organizací a výchovná funkce československé armády

Jiří Neminář: „Mlčet a tvářit se, že se nic nestalo, je pohodlnější…“ Rozhovor s bývalým vojákem wehrmachtu i československé zahraniční armády Richardem Wadanim.

Centralisticky koncipované národní příběhy ovládly v průběhu 20. století tvorbu kolektivních identit v prostoru středovýchodní Evropy takřka úplně. Požadavek plné loajality, vyžadovaný z jednotlivých center, ovšem pomíjel specifičnost regionálních identit. Zvláště výrazně lze tento faktor ilustrovat na příkladu Horního Slezska, rozděleného po první světové válce mezi tři státy – Německo, Polsko a Československo. Rychlé proměny hranic vedly ke konstantnímu střetu požadované loajality a pociťované regionální identity. V letech druhé světové války byli místní muži povolání do německého vojska, mnozí však přeběhli či padli do zajetí. Stali se vítaným a vydatným rekrutačním zdrojem pro polskou a československou exilovou armádu. Jejich význam byl však po válce zcela marginalizován, aby nebyl narušen obraz „bojujícího národa“, kdy většinu exilových armád měli tvořit etničtí Češi (Poláci), kteří do zahraničí uprchli z vlasteneckých důvodů. Teprve po roce 1989 se ve Slezsku pomalu utváří vlastní specifický obraz válečného prožitku, kdy služba ve třech různých armádách na obou stranách fronty tvoří jeho samozřejmou a nekonfliktní součást, v ostrém protikladu s vnímáním války z center.

Publikace je německou verzí kolektivní monografie, vydané v závěru roku 2020. Zatímco česká verze byla koncipována zvláště pro čtenáře z řad veřejnosti na Těšínsku a Hlučínsku, německá mutace je upravena s ohledem na mezinárodní odbornou veřejnost. Úpravy se týkaly především doprovodných textů a také řazení jednotlivých hlav. Zpřístupnění výstupů projektu na mezinárodním fóru je jedním z hlavních úkolů týmu. Vzhledem k podstatě celé problematiky je publikování v němčině ideálním řešením.